Prvni prisly na radu snezenky, jakozto poslove jara. Koncem zimy/pocatkem jara jsem mel pocit, ze me pocasi a meteorologove chteji opravdu hodne vytocit. Meteorologove slibovali kazdy tyden, ze o vikendu se otepli a o vikendu vzdy zaclo snezit a mrznout.

Jaro vsak nakonec prislo a hned prvni teplejsi vikend jsem vyrazil na proflaknute naleziste snezenek - Obristvi. Na tomto miste jsem byl prvne a tak jsem chvili marne hledal, ale nakonec nasel rozkvetajici snezenky. "Mozkovy error" zpusobil, ze jsem nemel stativ a tak se muselo fotit z ruky. V tmavem lese a za zatazeneho pocasi nebylo nejlepsi svetlo, ale i tak jsem nacvakal par fotek rozkvetajicich snezenek, zatimco se kolem me prohanel parek dovadejicich zajicu :-).


Dalsi prisly na radu bledule. Ty jsem vlastne letos fotil spis nahodou. Tyden po foceni snezenek jsem travil vikend u pritelkyne v Litomericich a tak jsem chvili patral, kde v okoli by se daly fotit snezenky. Nasel jsem misto pobliz obce Levousy, na ktere jsem se take v sobotu vypravil. Kdyz jsem vchazel do lesa, uz zdalky jsem videl klasicky bily koberec kyticek (a par zoufalcu, co je trhali jak jetel) a tak jsem byl nadsen, ze rozvedka nezklamala :-). O to vetsi prekvapeni me cekalo, kdyz jsem se ke kytickam priblizil. Nebyly to snezenky, ale bledule. Nevadi. Naopak.

Cas byl idealni: na malem uzemi se nachazely bledule skoro ve vsech stadiich kvetu - od zavrenych poupat, pres prave se otvirajici az po plne rozkvetle. Obcas do lesa i zasvitilo slunicko a tak jsem vytahl odraznou desku, zalehl do mokre hliny, fotak prilozil k oku a prestal vnimat cas.

Kdyz mi dosly napady, jak fotit jednotlive kyticky, vymenil jsem makro za sirokac a snazil se prijit na neotrelou a netradicni fotku. Zpet do reality me probrali az davy lidi, kteri se zacli trousit k blizke studance, kolem ktere se zrejme konala jakasi mistni folklorni akce. Bylo na case vypadnout :-).

Posledni co bylo v planu, byl Kandik. Tedy celym jmenem Kandik Psi Zub. Jedna se o liliovitou kvetinku, ktera si sve jmeno vyslouzila tvarem podzemni cibulky. Ta se udajne podoba psimu spicaku. Na kandik jsem se chystal jiz dlouho a puvodne jsem jeho foceni chtel spojit s "rodinnym" vyletem. Pak jsem ale zahledl na webu fotky kandiku poranu, kdy ma krasne zavreny kvet a rozhodl jsem se, ze tohle chci taky:-). Bohuzel vylet s pritelkyni a vstavani v pul pate rano jaksi nejde dohromady. A tak jsem v pul sedme (10 minut pred vychodem slunicka) dorazil do Pikovic sam. Tedy mozna tam byli i jini lide, ale pres hustou mlhu je nebylo videt. Teplomer ukazoval -2st. Pridal jsem do kroku, jelikoz slunicko nezadrzitelne stoupalo a taky abych nezmrzl. Skrabu se po kratkem, ale prudkem kopci, na jehoz konci jsem vcelku spokojen se svou kondickou, po proflakane zime. Doufam ze tato radost vydrzi az do leta do alp:-). Chvili pokracuji po naucne stezce a pak odbocuji do lesa, hledat kandiky. Po chvilce nachazim prvni a pak i desitky dalsich. Bohuzel, jsem zde pozde. Vetsina kandiku uz odkvetla, nebo mela nejhezci stadia kvetu zasebou. Nevadi, par peknych exemplaru se stejnak naslo a slunicko pralo, takze opet doslo na zlatou odrazku a kdyz se slunicko schovalo, i na blesk.

Po nejake hodince hledani a foceni zjistuju, ze nekdo ke kazdemu kandiku zapichnul do zeme klacek. Nad hlavou se mi rozsvitila zarovka a pohled do lesa skutecne odhalil "les" zapichanych klacku. Dale tedy chodim takrka najisto a hledani je mnohem snazsi.
Nakonec vstavam a vydavam se na prochazku po mistni naucne stezce. Tu mohu skutecne doporucit. Priroda kterou vas provede je nadherna a prochazka podel sazavy je....no rekneme ze obcas docela vtipna. Vede chatovou osadou, kde nektere objekty lze nazvat chatami jen s notnou davkou predstavivosti. Doufam, ze se sem jeste letos vypravim a podari se "ulovit" mloka skvrniteho.


Snezenky v galerii
Bledule v galerii
Kandik psi zub v galerii