Potacim se z postele,je deset hodin,kruci. Po snidani koukam ze prsi. Oblekam polstrovany spodky od moiry, pres ne konvencni sortky, triko, mikinu a zarive modrou sustakovku. Ta bude vypadat. Zarive zlutou plastenku na batoh ceka asi podobnej osud, ale aspon si me zadnej myslivec nesplete s medvedem na mopedu. Zezacatku mi mrznou ruce, ale postupem casu se z nich zcela vytraci cit a jede se prijemneji. V obchode na me prodavac kouka, jako by si nebyl jist, jestli ma pozdravit nebo volat policii. Mozna jsem aspon do toho obchodu mel jet po silnici a ne rozbahnenou zkratkou.
V klanovickem lese se dnes jezdi krasne. Skoro zadni lide, jenom dva duchodci na houbach (aspon doufam ze to je to co tam delali) z nichz jeden byl totalne hluchej. Malem jsem tak mel narok, udelat si dalsi zarez na ram sveho bicyklu.
Citim podezrele vlhko v kalhotach. Ze by se stala nehoda?! Ne, to jen latka vzdala marny boj s vodou a blatem, ktere zadni kolo zveda ze zeme.
Prijizdim domu a potkavam souseda. Zase ten stejny pohled jako u prodavace. Nakonec se nastesti rozhodl pro variantu s pozdravem. Mistrne ignoruje fakt, ze pod nanosem blata jde stezi rozeznat, zda mam dlouhe nebo kratke kalhoty (o strihu svrsku ani nemluve) a pta se, zda-li mi neni zima. Byv ujisten, ze se pod tim blatem dokonce i potim se vraci k dlazdeni prijezdove cesty.
Dalsi hodinu travim mytim kola, mytim sebe a pranim uplne vseho, co jsem mel na sobe. Ja to kolo proste miluju a dnes jsem zjistil, ze to neni pouze sezoni zalezitost (to je na cely zivot! Fuj to me to vzalo ;-))